
Vzpomínám si na rozzářené tváře mých přátel, mé nejlepší kamarádky, mého nejlepšího kamaráda. Ti, kteří pro mně znamenali vše, jsou mi čím dál vzdálenější. Jako by se poslední dobou všechno obrátilo proti mně. Připadám si bezmocná, jsem bez nálady, citím, že mezi ně nepatřím, že jednoduše přebývám! Je to mnou nebo si to snad moc beru, jsem tak přecitlivělá? Na tyhle otázky si nedokážu odpovědět. Vlastně mí přátelé to tak necítí, mají mě rádi, jen už prostě nejsem ta nejlepší a nejdůvěrnější kamarádka! Už mají ty "své vyvolené", které mě nahradily. Nejsem žárlivá, jen se mi prostě stýská, chybí mi naše výbuchy smíchu, pubertální dopisování v hodinách, scházení se před školou a probírání všeho možného, ale především mi ale chybí ta otevřenost a upřímnost, která pomalu mizí. Už to není, jak bývávalo. Mrzí mě, že se kvůli tomu lidé dokážou nadmíru změnit, změnit povahu, dělat ze sebe někoho, kdo nejsou, zhazovat přátelé před přítelem a stále se přetvařovat. Ale tomu už nejspíš nezabráním. Chápu, že jí občas chytne špatná nálada, ale aby z ničeho nic třískala dveřmi a pak trucovala jak malá holka, které se neustále doprošuji, mě už nebaví. Už mě nebaví se stále přizpůsobovat, chovat se k ní jako k princezně, ikdyž je to má nejlepší kamarádka, poslední dobou se tak nechová a já se kvůli toho nemíním zbláznit! Jak říká moje mamča: "Zkus být někdy trochu mrcha, nevyplatí se dělat pokaždé služku!" pokud to takhle půjde dál, nejspíš se tím začnu řídit. Někdy je mi z toho do pláče, někdy nemůžu spát, někdy vzpomínám na ty naše společné zážitky a všechno jim rázem odpustím. A přitom se druhý den zase utápím v slzách. Občas se nechápu.
Snažím se myslet na něco pozitivního a uvědomuju si, že je plno věcí, které mi zkrášlují život a jen menšina těch, co mi ho kazí. Tím nechci říct, ikdyž to tak možná vypadá, že z mé nejlepší kamarádky bude nepřítel, tak to ani ve snu, prostě jen tak uvažuji. Miluju svůj život a nechci ho měnit, protože je spoustu lidí, na kterých mi opravdu záleží, kteří mě drží nad vodou a když je kdykoli potkám, tak jedině s úsměvem na tváři, což mi dodá, i v té nejhorší situaci, skvělou náladu. Chci zůstat svá a to napořád!
Vaše bezmocná, ale stále žijící Fée ヅ








